Světlá strana duchovna

http://home.arcor.de/maatrix/amma.html :

Když jsem hledala informace na internetu o matce Meeře, abych je porovnala s Lasanou, nejenže jsem zjistila, že matka Meera byla evidentním zdrojem pro „naklonování“ Diesanou a Lasanou, ale také jsem narazila na příjemnou a autentickou moudrost u této ženy, kterou prozatím jsem neshledala u žádného současného gurua, duchovního vůdce, samozvaného avátára. Překvapila mě její pragmatičnost a jasný pohled, a hlavně se divím, že spousta lidí v Čechách tato její slova zřejmě nezná (bude to zřejmě znovu tou jazykovou bariérou), nebo možná pouze ignoruje. Protože kdyby je lidé u nás vzali k srdci, přestali by tvrdit věci jako že např. Tomášovi a podobní guruové dosáhli konečné a definitivní vysvobození ještě v těle, a nemají tudíž už žádnou karmu ani žádnou nevytváří. Pokud takovými nejsou (podle Meery) ještě ani skuteční avátárové přišlé shora, pak je jasné, že ani čeští manželé-duchovní vůdcové, národní symboly české jógy, bez karmy nemohli být. Také jednoduše a bez zbytečného pozlátka Meera podává smysl avátárovství. Tyto její myšlenky jsem přeložila, ať jsou k užitku i vám.

Matka Meera nikdy neodmítala lidskou stránku avátárů.

Matka Meera: „Avátárové mají speciální karmu. Jelikož jsou ve světě, mají těla ze stejného materálu jako jiní. Tato těla jsou podřízena zákonům přírody, včetně nevyhnutelnému utrpení. Občas avátárové se starají o žáky, a nestarají se o sebe; občas na sebe naberu karmu žáků. Ale bolest není avátárem prožívaná tak hluboce, není prožívaná jako utrpení.

(Originál: Mother Meera has never denied the human side of her Avatar:

Mother Meera: "Avatars do have a particular karma. Since they are in the world, they have bodies of the same material as do others. The bodies are subject to nature's laws, with their inevitable suffering. Sometimes Avatars take care of disciples and do not take care of themselves; sometimes Avatars take on the karma of disciples. But the pain experienced by Avatars is not felt so deeply, is not experienced as suffering.")

Matka Meera:

Není možné říct, že celý Paramátman je v těle avátára, protože tělo je omezené, zatímco Paramátman je neomezený. V avátára se inkarnuje /pouze/ část Božství, ale ten si může přivolat kteroukoli božskou sílu, kdykoli a za jakýmkoli účelem, když ji potřebuje.

(Originál: „Mother Meera: "You cannot say that the whole of Paramatman is in the Avatar's body because the body is a limitation, whereas Paramatman is limitless. The Avatar incarnates a part of the Divine but can call upon any of the divine powers it needs at any moment for any purpose." )

Toto rozumně skromné vysvětlení by se líbilo možná ještě i Židům, a kdyby místo Jeshuy z Nazaretu před dvatisíce a něco léty promlouvala k Židům matka Meera, nebylo by to bráno za až takové rouhání a nepočala by dlouhá historie konfliktního vztahu mezi křesťanstvím, které tvrdí, že v omezeném lidském těle Jeshuy byl a je „celý“ Bůh, a židovstvím, pro které se Bůh nikdy nevtěluje do omezené lidské bytosti.

Také to uzemňuje ty lidi, kteří by mylně mohli pokládat tělesné projevení svého gurua/avátára/učitele za jedinou „povolenou“ tělesnou formu Boha. Kdyby se zajímali o moudrost matky Meery, pak by se třeba i krišňáci zamysleli, že avátár Krišna představoval pouze jeden aspekt Božství, kterého jiné aspekty mohli být vtělené např. v Šiva-avátárech. Zároveň její upozornění na omezenost lidského těla by konečně mohlo probrat ty, kteří se mylně domnívají, že „guruové“ jako byli Tomášovi, Satja Say Baba, český miniguru, nebo třeba údajná božská matka Lasana mají „svatá těla“, pročištěná, božská, bez karmy. Tělo je a vždy bude omezenou „věcí“, a na to by neměl zapomínat žádný jogín a guru, když už na to nezapomíná ani matka Meera, která se mezi dnešní esoteriky všeobecně pokládá za avátárku.

Ale nejsympatičtější my přišla následující myšlenka matky Meery, protože je to i mým názorem, vzniklým na základě zkušeností:

Matka Meera: „Cesta nikdy nekončí. Měli byste si stále pamatovat, že cestujete dopředu, a nesmíte být k ničemu připoutáni. Pamatujte si, že jakkoli neobyčejné zážitky byste měli, vždy budou existovat další a větší.“

(Originál: Mother Meera: "There is no end to the journey. You must always remember that you are traveling forward, and be attached to nothing. Remember that however extraordinary the experiences, there are always further and greater experiences.")

Toto je podle mě ohromně důležité sdělení pro dnešní zájemce o jógu a duchovno, zejména u nás, i pro slavného autora knihy Završení (E. Tomáš). Sdělení, že zde v těle, a a ni dále, není ve skutečnosti završení, ale že duchovní cesta je věčnou dynamikou zdokonalování. Zde se totiž nějak rozšířilo (díky samozvaným „definitivně osvíceným“ guruům), že cesta je lineární čára, na konci se statickým cílem (Prázdno) a je to dokonáno a pak nic více. Vzpomenu znovu Tomášovi, jako příklad, protože tuto víru jsem sledovala nejdéle, kde se např. o Míle Tomášové dodnes traduje, že „ta už byla za vodou“ ve čtyřech letech a už nemusela se v ničem zdokonalovat... Tomáš se sice také pokládal pravidelně za „definitivně osvíceného“, ale pak napsal svou poslední knihu Završení, kde píše o „ještě definitivnějším“ osvícení díky milosti Maharišiho. Takže asi to předešlé „definitivní“ nebylo úplně pravdou...(Stačilo by si přiznat, že neprošel žádným dramatickým a definitivním završením, a skromně hledět dopředu, s moudrostí matky Meery: nic jsem nedosáhl velkého, vždyť stále je přede mnou větší a větší završení).

Ale bohužel tato bruntonovská škola dodnes má mnoho věřících, kteří žijí v domnění, že osvícení je statický cíl, a pak dál se už nevyvíjí žádným směrem a „dokonáno jest“. Že člověk je pak osvíceným, hotovým, a nemusí dělat nic dál. Vlastně je to křesťanské schéma navlečené na indickou filozofii, a proto nikdy nemůže fungovat. V křesťanství nejen individuální cesta duše ke svatosti, ale i vývoj světa je chápáno lineárně, a na konci je ten definitivní cíl (spása, nebo v případě osudu světa, konec světa a II. příchod Ježíše Krista). V Indii však osvícení bylo vždy chápáno jako živá síla, která věčně pracuje v člověku a vede ke stále většímu sebezdokonalení. Proto ani brána k osvícení, tisícpláteční lotos Sahasrára není žádný statický obrázek jak by se z populárních kreseb dalo předpokládat, ale věčně samo sebe tvořící, sám ze sebe nekonečně vyvěrající život.

Osvícení je spíše jako obíhat koncentrickými kruhy nekonečně malý bod v prostředku kruhu: kruhy se sice stále blíží ke Středu, avšak vždy zůstanou kruhy, pohybem, a životem, mířícím do matematického nekonečna. Bohužel v české verzi je to tzv. Prázdno, kde už nic není, pouze smrt, tupost a nehybnost, žádné „dál“, a které se dá dosáhnout z bodu „A“ do bodu „B“...

Jsem příjemně překvapena, že matka Meera tuto malou ale důležitou pravdu hlásá. Jsem daleko od toho, abych ji za to začala uctívat jako božsku matku, ale pokládám ji za moudrou a duchovně otevřenou ženu s vrozenou duchovností.

O moudrosti vycházející ze zkušenosti mluví i další její věty:

Matka Meera: „Když víte, že jste božskými, můžete /si dovolit/ se stát úplně lidskými.“ anebo „Musíte si být vědomi rozdílu mezi lidským a božským v sobě, abyste to lidské mohli transformovat v božské.“

(Originál: „Mother Meera: "When you know you are divine you can become completely human." and "You must know the difference between the human and the Divine in you, so you can transform the human BY the Divine.")

Je to znovu velmi „revolučná“ myšlenka pro současné duchovní hledající v Česku. Jednak upozorňuje, že božský avátár ve skutečnosti nebude nikdy moci konat zlo a hříchy, i kdyby se zrodil do takových okolností kde to vypadá „nevyhnutelné“. Prostě se nebojí sestoupit i do konfliktních a rozporuplných situací, protože jej drží od úpadku a hříchu božská síla. To neznamená, že bez výčitek bude konat neetické a trestní činy a nazývat je dobrými a správnými, jak to dělali Tomášovi a jiní „guruové“, ale naopak, že nikdy k takovým činům nebude ani schopen se snížit.

(Existuje pravidlo, podle které osvícený jogín (nemluvě o avátáru) nedokáže konat zlo ani kdyby si to z nějakého absurdního důvodu vysloveně přál: vždy mu v tom zabrání nějaká neobvyklá okolnost, osudová síla, nebo nazveme to třeba „ochranou andělů“.)

Dále je podle mě velmi důležité upozornění, že bychom měli v sobě odlišit božské od lidského (a platí to evidentně i pro avátáry a o to více pro všelijaké guruy!) Toto (neodlišení božského a lidského) právě dělají často slavní guruové, a bohužel jim v tom pomáhají (k jejich velké škodě) jejich žáci a ctitelé. (Tomášovi, miniguru, atd.) Místo toho, aby to, co v nich bylo lidského, přiznali a snažili se transformovat v božské, nazvali to okamžitě stejně božským: vše co v nich je, je totiž podle nich božským, a podle žáků veškeré jejich činy, i ty negativní, mají „božský účel“ (klasické vysvětlení je „vyčištění karmy druhých lidí“, na základě špatně vyloženého Marpovského komplexu). Místo toho tedy, aby své nutně přítomné lidské vlastnosti transformovali v božské, snaží se božskost v sobě transformovat do své nedokonalé lidské osobnosti. Takto se pak stane, že jejich vrtochy, vkus, chutě, fantazie, obliba a neobliba věcí atd. Se pokládá za vzor k následování. (Docela mě šokovalo, když jsem zjistila, že např. žáci českého minigurua kopírují ještě i jeho vkus pro kuchyňské nádobí, a zařídili si svou kuchyň s naprosto stejným nádobím! Anebo jeho osobní drogové zážitky pokládají za všeobecně platnou normu, např. co se týče jeho fantazií kolem síly kundalíni, která nemá nic společného se skutečností a tradicí. Pro jeho žáky jsou všechny jeho osobní prožitky z podvědomí posvátnou biblí.)

Tímto se matka Meera přibližuje nejen znovu k židovství, ale už i ke křesťanství, kde člověk je pokládán pořád za slabého a hříšného, a neustále musí být ve střehu, aby díky modlitbám a dobrým skutkům posvěcoval (zbožšťoval) to lidské (hříšné) v sobě. Zároveň toto poučení Meery vede k uzemněné skromnosti, a je mnohem zdravější jako východiskový bod pro duchovní hledání, než dnes tolik rozšířená teorie, že je možné dosáhnout osvícení a stát se do poslední buňky svatým a dokonalým již v těle, a už pak nebude potřeba nic vylepšovat, transformovat, měnit, protože budeme prý dokonalý jako Bůh. Jak Jiří Vacek často upozorňuje (v rámci boje Avatar kontra Vacek), totiž ignorováním zla v sobě pouze přitakáváme zlu, a neřešíme jej. Když to, co je vlastně zlem, nazýváme navíc dobrem, není možné se vyvíjet dál. Pouze odlišením božského a lidského v sobě, a ne nakreslením rovnítka mezi nimi je možné jít dál.

Další myšlenka je možná důležitá pro ty, kteří rádi tvrdí, že rodinný život a vztah muže a ženy je překážkou duchovního osvícení. Podle komentátora myšlenek matky Meery avátár nemusí žít v pohlavní čistotě, ale může být ženatý/vdaná, jako ve skutečnosti většina avátárů prý i byla. Matka Meera je také vdaná.

Na závěr citát z knihy psané matku Meerou, kde m. Meera symbolicky rozmlouvá s Paramátmanem:

„Poté jsem se já (matka Meera) zeptala: „

„Avadhútové čili seberealizované bytosti, které se vzávají všech světů, sfér a sil, přicházejí k Tobě aby přebývali s Tebou. Posíláš je zpátky na zemi, v jakémkoli čase a době? A když se pak vrátí na zemi, získají si žáky? Paramátman mi poté vysvětlil: „Normálně se neradi vracejí na zemi. Já je posílám, když jsou tam zapotřebí. Nepotřebují žáky; lidé ani nemusí vědět, kdo jsou a kde žijí.“ „Proč pak žijí na zemi, bez toho že by je lidé znali?“ zeptala jsem se. „Kdyby se o nich vědělo, působilo by jim to bolest? Je jejich práce narušena velkým počtem žáků (uctívačů)? Jsou žáci (uctívači) překážkou jejich misie?“ On odpověděl: „I kdyby se o nich vědělo, nebyli by správně pochopeni, anebo by nebyli uznáni za avadhúty. A kdyby je pak lidé chápali pouze částečně, přineslo by jim to pouze více problémů. Čím více žáků (uctívačů) avadhútové mají, tím více se soustřeďují na tyto, místo aby naplnili svou misii pozvednutí celého světa. Takto by pozvedli pouze své vlastní žáky (uctívače). Takže přirozeně /avadhútové/ upřednostňují žáky (uctívače) nemít .

V tomto kontextu není potřeba zdůraznit, že matka Meera žáky nemá.“ 

(Originál textu:

Then I (Mother Meera) asked: "The Avadhutas or realized persons who renounce all the worlds and planes and all the powers come to You and stay. Do You send them back to earth at any time or in any age? And if they return to earth, do they have devotees?" Paramatman then explained to me: "Ordinarily they do not like to return to earth. I send them when they are needed. They do not need disciples; people may not even know who they are or where they live." "Why do they live on earth without being known?" I asked. "When they are known does this cause them pain? Is their work disturbed by a large number of devotees? Are devotees an obstacle in the working out of their mission?" He replied: "Even though they may be known, they are not understood correctly or recognized as Avadhutas. And when people understand them a little only, this can cause them more trouble. The more disciples they have, the more the Avadhutas concentrate on them rather than on their mission of uplifting the world. They uplift only their devotees. So naturally they prefer not to have devotees."

Tento citát z knihy matky Meery mě zaujal právě proto, že představuje mnohem rozumnější a skromnější přístup k avadhútům a avátárům, než to, co hlásá většina současných guruů a rádoby avátárů: tj. že oni jsou guruové (většiny lidí) a lidé kteří k nim přichází jsou jejich žáky a mají jim sloužit (uctívat). Poskytuje nám také jistý filtr, jak rozpoznat skutečné avadhúty od samozvaných: ty samozvané budou jistě vyhledávat žáky, a tvrdit jim něco o zasvěcení a osobním vedení...

V dnešní Kalijúze totiž nejsou podmínky k „bezpečnému guruování“, myslím tím vyhlášení se za to a ono a působení na vybraný počet žáků. Tato doba hází mnoho překážek před uskutečnění čistého vztahu avadhútů a žáků (uctívačů), a nejen ze strany žáků, ale i ve formě mnoha pokušení u veřejně působících avadhútů.

Z indické mytologie (Rámájána, Mahábhárata atd.) víme, že často i velcí asketové, slavní jogíni nebo různé avátáry bohů upadly do lidských vášní a omylů, a pak museli jako každá jiná bytost za své činy nést odpovědnost. Je to poučení, že v projeveném a dualistickém světě jakýkoli avátár a avadhúta může konat mylně. Jejich velikost ducha pak se odráží právě v reakcích, jak své omyly a úpadek řeší.

Matka Meera nemluví o avadhútech jako s Bohem (Paramátmanem) seberovných bytostech, ale upozorňuje na možnost „nesplnění jejich misie“ mylným soustředěním se na žáky. Tím připouští, že i shora seslané seberealizované bytosti mohou tu a tam upadnout do chyb, pokud by nekonali rozumně a cílevědomě. Podle mě je to velmi důlažitá myšlenka pro všechny ty české esoteriky, které by rádi viděli ve svých guruech a avátárech dokonalé, s Bohem seberovné bytosti, které jsou bez karmy, a nikdy nic nemohou „pokazit“. Je to i v rozporu se vším, co učili např. manželé Tomášovi a linie vycházející z jejich dědictví (o bezkarmovosti seberealizované bytosti, konkrétně jich, o nemožnosti jejich úpadku, o seberovnosti s Bohem samotným, atd.).

Otázkou pro mě zůstává, proč tedy, když toto všechno matka Meera ví a učí, „strpí“ na kolenou se plazící dav uctívačů v tom německém zámečku, kterým osobně rukama žehná. Jediné co mě napadá je, že je to kulturní dědictví z Indie, kde takováto (v našich evropských očích) nepřiměřená úcta s fyzickými projevy není nic zvláštního, podobně se uctívají jogíni, vědci, umělci, řečníci... Vždyť víme, že i Gándhí byl podobně uctíván mnoha Indy, přesto že jeho aktivita byla hlavně politická a spíše se soustřeďoval na národní identitu než na tu duchovní. Přesto na nejednom indickém oltáři najdeme fotku i Mahátmy Gándhí...

V každém případě mám pocit, že matka Meera je skutečně autentická a hodna bližšího zájmu, zatímco česko-slovenské Lasana a Diesana jsou její trapnou kopií.